Sedím zrovna v kavárně uprostřed třetího největšího čínského města Guangzhou, o kterém nikdo z místních netuší, kolik má obyvatel. Prostě je to nezajímá. Teda ne, že byste si s nimi mohli o tom pokecat, drtivá většina z nich nemluví anglicky. Každopádně žije jich tady více než v České republice. Přes 13 milionů. Guangzhou je zároveň největší město provincie Guangdong, což je průmyslové a komerční srdce Číny. Společně s Shenzhenem a Hongkongem zde žije asi 55 milionů obyvatel. Takže 5x více, než v Česku. Na ploše, která je téměř 5x menší než rozloha naší zemičky v srdci Evropy. Zajímavé je, že před pár desítkami let tady nic nebylo. Jen rybářské vesnice (samozřejmě tím nemyslím Hongkong). Dnes je to oblast plná výškových budov, továren, office parků a dálnic ucpaných neustálými kolonami a prostá téměř veškeré zeleně.

Ta musela ustoupit pokroku. Ten byl definován vládní stranou právě před těmi desítkami let. A nastartoval v Číně obrovský boom. Třeba jen za posledních 5 let spotřebovala Čína na výstavbu více betonu než USA za 100 let.

Jezdím sem dva roky, takže nedokážu posoudit, jak to bylo před tím, ale každopádně i dnes je tady vidět spousta kontrastů způsobených velmi rychlým přerodem ne zrovna vyvinuté země v tahouna světové ekonomiky. Na ulicích se mísí luxusní auta s týpky tlačícími různé kárky plné všeho možného, co se snaží prodat, luxusní restaurace a bary, kde zaplatíte za láhev kvalitního alkoholu násobně více než v Evropě, s prostými vývařovnami na ulici, kde si dáte za 40 korun luxusní polévku s nudlemi a knedlíčky (ve velikosti pho bo), osmipatrové luxusní shopping mally, kde je ale 6 pater prázdných anebo naprosto neuvěřitelnou penetraci plateb mobilním telefonem v obchodech, kontrastující s naprosto tragickými službami.

U těch služeb se na chvilku zastavím. Protože to je něco, nad čím zůstává rozum stát. Čínani jsou neuvěřitelní v tom, jak přemýšlení. No, přesnější by bylo spíš říct, jak nepřemýšlejí:

Příklad 1. – přistýlka
Původně jsme měli jet 3. Abychom ušetřili, preferovali jsme jeden pokoj. Na poslední chvíli se ještě rozhodl kolega, že pojede taky. Takže jsme byli 4. Kolegyně napsala tuto skutečnost do všech hotelů, ve kterých jsme bydleli a vždy to dopadlo stejně. Kolegyně: „dobrý den, dělali jsme rezervaci pro 3 osoby, ale místo 3 přijedeme 4. Je možné přidat do pokoje přistýlku?“ Hotel: „ano, je to možné“ a na místě: hotel: „ale 4 nemůžete být na pokoji, jsou tam jen 3 postele“ kolegyně: „ano, ale já jsem se ptala, jestli je možné přidat přistýlku do pokoje“ hotel: „ano, je to možné“ kolegyně: „tak jakto, že se nevejdeme?“ hotel: „v pokoji jsou 2 postele, když se přidá přistýlka, tak budou 3“ Zkrátka odpověděli přesně na to, na co se kolegyně zeptala – jestli je možné přidat do pokoje přistýlku. To, že před tím napsala, že nebudeme 3, ale 4 zkrátka nebrali v potaz, to nebylo součástí dotazu.

Příklad 2. – autobus
Z Hongkongu do Shenzhenu, respektive do Guangzhou lze dojet přímo z letiště autobusem. Vyrazili jsme na cestu a autobus se záhy zaplnil do posledního místa. Hongkong je kousek od hanic s Čínou, takže jsme za chvíli byli na hranicích. Jak na HK tak na čínské straně musíte vystoupit z busu a projít pasovou kontrolou. Kolega si zapomněl pas v kufru, takže jsme způsobili menší faux paux na HK straně, když musel vyndat úplně plný zavazadlový prostor, zarovnaný krabicemi tak, že by se za to nestyděl ani mistr světe v tetrisu, aby našel svůj kufr. Samozřejmě úplně v zadu a mohl si vyndat pas. Řidič byl z toho dost nervózní. Pobíhal kolem nás a mlátil se do čela. Díky tomu jsme se zdrželi, takže na nás musel celý autobus čekat. Na čínské straně hranice musíte vyndat komplet zavazadla, která je potřeba na celnici poslat skrze skener. Sice jsme tady už po několikáté, ale lokálové jsou prostě stejně o dost rychlejší, takže ikdyž šlo vše hladce, tak se jim asi stejně zdálo, že jsme pomalí, tak nám na férovku ujeli. Díky čau! 🙂 A vyřešili to čínsky – poslali s námi další autobus. Úplně prázdný. Seděli jsme 4 vzadu na pětce a jinak ani noha. Jen řidič. A dvě hodiny cesta do Guangzhou. 🙂

Příklad 3. – hotel
Když jsme večer dorazili na hotel, tak jsme se ptali, jestli „jsme správně v Grand Central Appartments?“ „Ne,“ zněla odpověď. „Nejste.“ Tak jsme začali pátrat v mapách, rezervacích a bylo to nějaké divné, protože vše nasvědčovalo tomu, že jsme správně. Pak jsem vzal z pultu do ruky vizitku toho hotelu a byla tam adresa Beijing Road 139. Náš hotel měl být na Beijing Road 138. Tak jsme se zeptali, kde je Beijing Road 138. A oni: „v 18. patře“. „Takže nášs hotel je ve stejné budově, jen od 18. patra nahoru??!“ „Ano,“ zněla odpověď. Prostě jsme opět dostali odpověď na naši otázku, jestli jsme správně v našem hotelu. Na to, jestli je náš hotel ve stejné budově, jsme se neptali. A klidně by nás nechali odejít. Naprostá klasika. 🙂

A takových situací tady zažijete každý den spoustu. Je potřeba se obrnit trpělivostí a zvyknout si na to, že věci tady fungují jinak. Nebo spíš nefungují. Ale třeba se to změní. Protože nejnovější strategie Číny je, že přestane být levnou montovnou pro celý svět, ale technologickým leaderem. Investují se obrovské částky do obrovských technologických komplexů, podporují se startupy, IT a HighTech firmy. Tak snad zbyde něco i na investice do služeb. A když to nepomůže, tak stejně za pár let budou v obchodech a hotelech obsluhovat roboti a věci třeba začnou fungovat. Ale zase to ztratí to svoje kouzlo.