První rok v Twistu a plán změnit svět

Normální

Rozhodnutí vstoupit do Twista jsem několik měsíců zvažoval, protože jsem původně měl jiné záměry.  Nicméně mě nakonec přesvědčil Michal Šmída, že bude lepší nápad spojit síly a jít tvořit budoucnost s ním a teamem Twista než na malém českém rybníčku stavět konkurenční firmu.

Na konci dubna 2016 jsem se vrátil z Číny, druhého května jsme si plácli a den nato už jsem seděl v karlínských kancelářích. Pro mně osobně to bylo intenzivních 10 měsíců, které začaly nulovou znalostí o bankovnictví a finančnictví a vyvrcholily skvěle přijatou prezentací naší vize v hlavním programu prestižní světové konference Finovate v Londýne v únoru 2017. Byla to jízda a nejlepší na tom je, že to nejlepší nás teprve čeká.

V podstatě celý můj první rok byl o přípravě firmy na vstup do další kapitoly, což znamená zásadní růst skrze nové produkty a zahraniční expanze. Máme velké ambice a chceme, aby se Twisto stalo novodobou virtuální kreditkou pro online generaci a mělo v regionu střední a východní Evropy miliony zákazníků. Vidíme množství věcí které můžeme dělat lépe, rychleji a férověji než banky a chceme z Twista vybudovat skutečného „bank challengera.“

Taková mise s sebou přináší spoustu výzev, které je potřeba řešit (a také se z nich neposrat). První a zásadní jsou finance. Vybudovat něco takového je práce na roky a bude to stát odhadem 150 – 200 milionů. Takže je potřeba ty peníze někde sehnat. Intenzivně na tom makáme a bavíme se s potenciálními investory od Česka, přes Polsko, Německo, Holandsko, UK až po Švédsko. Když už je seženeme, tak musíme každý den několik let usínat s pocitem, že někdo investoval hodně peněz a bude je chtít zpátky a my to nesmíme podělat. Jsme regulovaný byznys a jsme pod dohledem národní banky. Potřebujeme licence a to s sebou přináší velkou byrokratickou zátěž. A banky v Bruselu lobují o sto šest o to, aby se podmínky pro nové vyzivatele co nejvíce komplikovaly. Fungujeme v prostředí, které nemá moc dobrou pověst a snažíme se jí napravit. Stavíme službu, kterou tady nikdo neznal a musíme lidem vysvětlit, proč by ji měli používat. A eshopům, proč by měly Twisto zapojit. A protože jsme finanční instituce, tak se nás pravidelně snaží někdo okrást a podvést. A k tomu všechny běžné denodenní problémy, které řeší každá firma.

Myslím, že spousta lidí by se na to radši vykašlala a šla dělat něco jiného. Mně to naopak ale připadá skvělé, protože každá taková výzva, každý takový vyřešený problém nás posouvá o velký kus dopředu, přidává firmě na hodnotě a staví překážky pro vstup konkurence. Ještě zdaleka nemáme vyhráno, ale jestli se nám to podaří, tak postavíme firmu na tak solidních základech, že jí jen tak něco něbo někdo neohrozí. A přispěje k tomu, aby se zastaralé odvětví ovládané rigidními bankami s miliardovými zisky změnilo k lepšímu. A to je pro mně dostatečný důvod, proč do toho jít naplno.

Jak přijít na to, v čem podnikat

Normální

Včera jsem začal sledovat nový seriál na Netflixu, který se jmenuje Abstract. Je to o designérech (všech možných odvětví od ilustrací, přes grafický a módní design, auta, interiéry až po architekty). A v prvním díle říká skvělý ilustrátor Christopher Niemann zajímavou myšlenku o tom, jak tvoří svá díla. Mluví o tom, že nesedí a nečeká, až dostane spásnou myšlenku, ale vždy začíná tím, že prostě začne tvořit. A jakmile se ponoří do tvůrčího procesu, tak pak už ho to samo vede. A v tom si myslím, že je ta podstata.

Mnohokrát se mi stalo, že mi někdo říkal, že by chtěl začít podnikat, ale že zatím ještě nedostal ten spásný nápad v čem. Téměř vždy odpovím, že kdyby opravdu chtěl podnikat, tak už nejspíš podniká. Anebo se o to alespoň v rámci svých možností pokouší. Myslím si, že je skoro jedno v čem začít podnikat. S největší pravděpodobností to napoprvé stejně nevyjde, čest výjimkám, ale určitě to přinese spoustu zkušeností a nasměruje někam dál. Ono to totiž možná nevyjde ani napodruhé, napotřetí.., ale pokaždé je to skvělá škola. A pak už stačí jen vytrvat. Jsem přesvědčený, že když někdo něco dělá s plným nasazením dostatečně dlouho, tak nakonec úspěšný bude. (Přečtěte si třeba fascinující příběh Jacka Ma, zakladatele Alibaby, který se mimo jiných failů 10x po sobě nedostal na Harvard a z prvních 24 lidí, kteří se přihlásili o práci v KFC když přišlo do Číny, byl jediný, koho nevzali. Anebo herního studia Rovio a jejich „zázračného“ úspěchu se hrou Angry Birds. Byla to totiž 52. hra toho studia, ty předtím nebyly zdaleka tak úspěšné anebo to byly dokonce propadáky.)

Setkávám se také s druhým extrémem – občas mi někdo říká, že chce začít podnikat, ale nechce nikomu říct svůj nápad, protože se bojí aby mu jej někdo neukradl. To je největší hloupost, kterou může budoucí podnikatel udělat. Jestli je totiž něco při podnikání důležité, je to zpětná vazba. Člověk má totiž úžasnou vlastnost nasadit si klapky a ztratit se ve své realitě. Bohužel ale může snadno zjistit, že je v ní sám a nikdo jiný o ní nemá zájem. Navíc velmi pravděpodobně někdo na světě už s takovou myšlenkou přišel, takže nebudete první. Ale to vůbec nevadí. Stejně je mnohem důležitější exekuce než nápad. Cesta od myšlenky k úspěšné firmě, která vydělává peníze, je velmi dlouhá a bolestivá a právě zde odpadá nejvíce lidí. Ne na tom, že nemají dobré nápady, ale na tom, že je nedotánout do konce, protože to vyžaduje výstup z komfortní zóny a disciplínu.

Navíc ty nejúspěšnější firmy začaly zdánlivě nesmyslnou myšlenkou. Představte si, že bych za vámi přišel a řekl, že vybuduju taxi firmu bez jediného taxíku, ve které budou lidi vozit cestující svými auty. Anebo firmu, kde budou lidi ubytovávat u sebe turisty místo hotelů. Asi byste si řekli, že je to pěkná blbost a přitom Uber a AirBnb jsou dnes jedny z nejúspěšnějším firem na světě..

Sám jsem si tím několikrát prošel a vlastně procházím stále. Každý projekt, který jsem vymyslel anebo se na něm podílel či podílím, prošel nějakou formou změny než se stal úspěšným. Anebo to byl úplný fail. Ale to je úplně ok, protože nedělat chyby znamená neposouvat se. Stát na místě ve své komfortní zóně a čekat na to, až vás někdo jiný převálcuje.

Takže jestli chcete podnikat, začněte hned. Udělejte klidně jen malý krůček, nemusíte hned pálit mosty za minulostí. A pusťte se do toho, co vás fakt baví. Bude to to jediné, co vás bude držet nad vodou, až přijdou problémy. A ty přijdou. 😉 Nebojte se dělat chyby a experimentovat. Žárovka taky nebyla vynalezena tím, že se donekonečna vylepšovala svíčka.

Průměrný sexuální styk na Finovate Europe v Londýně

Normální

Mám rád ten pocit, když jde o něco velkého. Na něčem týdny, měsíce děláte a pak to přijde. Velká událost, den D. Včera jsme jako první česká firma prezentovali v Londýně na Finovate Europe, jedné z nejprestižnějích FinTech konferencí, které jen v sále přihlíželo na 800 lidí z celého světa.

Konference má atraktivní formát, aby to mělo spád. Stage je rozdělena na 2 pódia na každé straně, na kterých na střídačku prezentují firmy své projekty. Během 7 minut musí zvládnout představit firmu, sebe, svoji misi a odprezentovat demo svého produktu. Ani o vteřinu víc. Cca minutu a půl před startem vaší sedmiminutovky vás pošlou na vaše pódium, kde počkáte až skončí předchůdce a představí vás moderátor. Pak se natočí světla reflektorů, kamery a 1600 očí v sále na vás a začíná vašich 7 minut slávy. Je důležité být výborně připraven. Nejen proto, že každý v sále zaplatil za vstup skoro 50.000 Kč (a bylo vyprodáno), nejen proto, že se na vás budou dívat špičky oboru, investoři a novináři z celého světa, ale hlavně proto, že těchto 7 minut vám může změnit život.

V Twistu máme jasnou misi – chceme se stát nejúspěšnějším start-upem v našem oboru ve střední a východní Evropě. K tomu potřebujeme pár věcí – aby o nás svět věděl a respektoval nás, aby o nás měli zájem investoři a podpořili nás na naší cestě, aby o nás psala média a dostala Twisto do širokého povědomí lidí. (A samozřejmě také skvělý team, produkt, spoustu dřiny a trochu štestí, to sem ale teď nepatří). Měli jsme tedy velkou motivaci to nepodělat. A povedlo se. Všechno klaplo skvěle a po prezentaci za námi chodili lidi z celého světa – od Austrálii, přes Evropu, Kanadu, USA až po Jižní Ameriku. Někteří s nabídkou spolupráce, někteří se zájmem investovat, někteří přišli jen tak, pochválit prezentaci a to, co jsme v Twistu (zatím) vybudovali.

Byl to adrenalin, nervy. Hlavně poslední desítky minut před prezentací. Tělo se chvěje napětím a člověk je v takovém zvláštním tranzu. Všechno se tak nějak slévá do sebe a směřuje do jednoho okamžiku, kde se chyby neodpouští. Stokrát odehrané cvičně se stane nulou, když to neklapne na ostro. Ale dali jsme to. Michal to skvěle odříkal, mě neselhala technika ani pamět při procházení dema. Všechno klaplo na 100%. A já doufám, že to byl první krok k tomu, aby nám těch 7 minut změnilo život. Připravujeme totiž Twisto na vstup do nové kapitoly, která nás má zas o kousíček přiblížit splnění naší mise.

Jo a naše prezentace trvala 5 minut a 40 sekund, což je stejně, jako trvá průměrný sexuální styk. To nebyl záměr, ale náhodou to tak vyšlo. Každopádně takhle nervózní jsem byl maximálně tak před tím prvním. Proto ten bulvární nadpis 😉