Je to přibližně rok, kdy jsme byli vybráni mezi 10 nejnadějnějších českých startupů magazínem Forbes. A je to také více než rok, kdy jsem napsal poslední příspěvek na blog. Už asi půl roku jsem (nejen sobě) sliboval, že se opět dám do psaní, ale pořád jsem se k tomu nemohl dokopat. Pár článků jsem rozepsal, ale nebyl jsem s nimi spokojený, tak jsem je buď nedopsal nebo rovnou smazal. Ale věděl jsem, že znovu začnu, jen jsem potřeboval ten správný impuls. A ten přišel. Dokonce dva. Jednak nás znovu vybrali do Forbes TOP 10 pro 2019, což je pro nás obrovská pocta a také jsem měl tu čest být prvním hostem v novém formátu video & podcastu, který připravuje Petr Mára a brzy jej bude vydávat. Chtěl jsem toho momentu využít a oživit to tady, abych se nemusel stydět, až zde někdo přistane a zjistí, že poslední post má datum 7.2.2018.

Za ten rok se stala spousta věcí. Kromě hromady úspěchů ale taky jedna zásadní událost, u které se chci zastavit, i když nebyla příliš pozitivní. Ale to k podnikání a budování firmy patří. Jsou tam “ups and downs” a všechny ty skvělé PR zprávy, úspěchy a ocenění mají často i svou temnou stránku, o které se moc nemluví.

Loni jsem přestal psát blog proto, že jsem se vlivem opakovaného tlaku od jednoho z investorů dostal na pár měsíců do situace, kdy jsem si přestal věřit. Dostával jsem feedback, že máme špatný marketing a béčkový team. Paradoxně to bylo v době, kdy jsme vyhrávali ceny za úspěšnou kampaň s Twistusem. Myslím, že nás chtěl prostě vyhecovat k lepším výkonům a výsledkům, což je fair, ale komunikace byla zvolena tak, že mě prostě trefila do slabého místa a na pár měsíců mě uvrhla do stínu pochybností o sobě samém a svých schopnostech. No a v důsledku toho jsem přestal psát blog, protože jsem se vystíhoval, že možná píšu úplné blbosti a jestli vůbec mám právo něco takového sdělovat veřejně.

Po pár měsících, kdy jsem to dusil v sobě a pral se s tím, jsem pochopil, že tudy cesta nevede. Hodně mi pomohlo se o tom začít bavit s lidmi, kterým věřím. Dali mi jinou perspektivu té situace. Důležité také bylo, že jsem si sám před sebou obhájil, že dělám maximum, co můžu a že to nešidím. S vypětím všech sil jsem dotlačil minulý rok do úspěšného konce i z pohledu čísel. Vyrostli jsme meziročně obratově o 300 % na miliardu korun.

No a pak jsem jsem to začal zkoumat – co to bylo? Co můžu udělat proto, aby se to neopakavalo? Co si z toho vzít? Jak se z toho poučit? Začal jsem číst články a knížky, chodit na kurzy leadershipu, bavit se s lidmi, kteří si prošli něčím podobným. A začal jsem objevovat (pro sebe) nový vesmír – o tom, jak poznat lépe sám sebe, jak zvládat podobné situace a nenechat se jimi vykolejit, jak chápat různé pohledy lidí na stejnou věc, jak nás některá slova a věty mohou takhle zasáhnout, jak tohle celé využít, abych se mohl stát lepším leaderem, partnerem, člověkem. Ale o tom až v příštích postech, protože tohle téma si rozhodně zaslouží větší prostor.

Takže – tenhle článek nebyl o byznysu, i když vlastně byl, jen z té strany o které se tolik nemluví, oprotože to není tolik cool. Ale pro mě je tenhle post velkým vítězstvím, protože jsem zpět – silnější než před tím, také pokornější a mám spoustu věcí o kterých chci a budu psát. Například: jak zvládám růst a budování teamu ve více zemích? Jak se vypořádávám s tím, že už nemůžu spoustu věcí dělat sám, jak jsem byl zvyklý dříve? Jak postupuju se svým leadership programem a co mi to dává? Co uděláme s investicí 360 milionů a kolik z toho půjde na marketing? Jak jsme přistoupili k budování značky, která má být úspěšná minimálně v CEE na trhu? Jaké to je budovat FinTech v konkurenci obřích globálních „hypercool“ FinTech startupů? A pokud je něco, co by zajímalo tebe, tak mi napiš buď do komentáře nebo třeba na lukas.janousek [zavináč] gmail.com a já na to budu reagovat.

Stay tuned.