Prachy. Na začátku za tím asi nic jiného nebylo. Byl jsem teenager, jako každej jinej a toužil jsem po spoustě věcech. Chtěl jsem značkový hadry a cestovat do zahraničí na dovolenou a chtěl jsem super káru a chtěl jsem to a tamto a byl jsem neštastnej, že to nemám. A myslel jsem si, že budu fakt štastnej, když si budu moct konečně koupit to, po čem toužím. A k tomu všemu ještě budu pánem svého času a v 35 půjdu do důchodu.

Dnes mi je 33 a do důchodu se ještě nechystám. Vlastně doufám, že do důchodu nikdy nepůjdu, protože budu celý život dělat to, co mě baví a naplňuje. Dnes už vím, že podnikání pro mě není jen práce, ale neoddělitelná součást mého života, mého já. Se vším pozitivním i negativním, co to přináší. Když porovnám svoji sinusoidu ups and downs v podnikání s dobou, kdy jsem byl zaměstnanec, tak ta současná má podsatně větší výkyvy nahoru i dolů. Prostě jako když porovnáte horskou dráhu na Matějský a ve Ferrari parku v Abu Dhabi. Když se daří, můžu si víc užít tu jízdu a benefity z ní. Když se nedaří, tak pěkně pořádně držkou do bláta a komplet si to celé vyžrat. Podnikání je o vystupování z komfortní zóny a veškerý zásadní posun vzniká právě tam. Proto většina lidí ani nezačne, anebo neuspěje.

Otázka peněz

Podnikatelé se mají. Vydělávají spoustu prachů. Jezdí v luxusních autech. Furt jsou někde na dovolený a vůbec, mají super život. Tak začnu taky podnikat, protože to chci taky. A pak přijde první vystřízlivění – vydělat peníze není totiž vůbec jednoduché. Nikdo na tebe s otevřenou náručí nikde nečeká. Úspory postupně docházejí, člověk utratí zbytečně za to a za tamto, uvěří tomu a tamtomu a napálí se. Většina lidí sklopí ocas, řekne si, že na to nemá a nechá se zas někde zaměstnat. To je ten trik. Zkouška, jestli to dáš. Takže vyhrneš rukávy, zatneš zuby a jdeš makat. Skutečně makat. Ne neexistuje a když tě vyhodí 5x dveřma, vlezeš tam pošestý oknem. Protože musíš. A ono se to najednou zlomí a začne to jít. Extáze, radost. Makáš dál a rozvíjíš. Firmu, ale především sebe. Rosteš a rosteš.

A přichází vystřízlivění číslo 2. Vyděláváš už celkem slušný peníze, ale vidíš pořád strašně moc možností co udělat lépe, do čeho investovat, aby se to v budoucnu zúročilo. A že by byla škoda teď ty peníze „projíst“. Takže tu vysněnou 911 zase oddálíš a investuješ většinu zisku zpět do firmy a začneš i na svoje osobní výdaje koukat jako na investici (na investování do sebe není nic špatného). Já jsem třeba úplně přestal toužit po věcech. Neupínám se k nim a nehledám v nich štestí. Užívám si tu cestu a soustředím se na rozvoj firmy. Cítím zodpovědnost za svoje kolegy a zaměstnance, jejich rodiny, investory a finanční instituce, které mi pomáhají plnit si svůj sen.

Tím neříkám, že bych začal žít asketickým životem. To vůbec ne. Mám rád kvalitní věci a utrácím za ně dost peněz. Jen pro mě vlastnictví hmotných statků nepředstavuje cíl podnikání. A ikdybych si jednou koupil Private Jet, tak jedině za situace, že to neohrozí firmu. A do té doby budu lítat EasyJetem :).

Takže odpověď na otázku, proč podnikám, je, že mě to baví a naplňuje. Podnikání je součást mého života a příležitost dosáhnout velkých věcí. A já chci aspoň trochu změnit svět. Proto podnikám.